Osteoartróza je tzv. degenerativní onemocnění. Dochází při něm k destrukci chrupavky kloubu a změně jejích mechanických vlastností s omezením a bolestmi při pohybu. Nějaká forma artrózy je součástí stárnutí a postupně se k bolestem kolen, kyčlí nebo drobných kloubů dopracuje většina z nás. Někdo ovšem o desetiletí dříve než jiní. Hodni obdivu jsou prošedivělí sedmdesátníci, kteří pravidelně probíhají celkem svěže parkem kolem mnohem mladších kulhajících spoluobčanů...

Jak je to možné? Dá se to odbýt svedením na genetiku, ale to by bylo moc jednoduché… Lékárny jsou plné tablet s vitamíny, kolagenem a dalšími "zázračnými "látkami. Fungují? Ano i ne. Zázraky jsou vzácné. Recept je UMĚŘENOST a zdravý rozum.

Dnes už přece jen všichni víme, co kloubům dělá a nedělá dobře. Je to přiměřený pohyb, zdravá strava a jako základ i ta dobrá genetika. Přiměřený pohyb je důležitý od dětství po stáří. V dětství si pohybem budujeme tvar a strukturu kloubů a svalů, hustotu kosti a kvalitu pohybových stereotypů. Dospělé tělo se formuje hlavně životním stylem. Všechny extrémy stárnutí zrychlují. Při nadměrné zátěži tělo nestačí regenerovat a rychleji se opotřebovává. Extrémní sportovci tedy mohou být i biologicky starší než jejich trochu "línější" sportovní kolegové. Ale stejně tak obezita, metabolický syndrom a "gaučing" vede k rychlému stárnutí. Úrazy a různé chemické látky tkáně také ničí. S odchodem do důchodu pak dochází k dalším změnám našeho životního stylu. Mění se kvalita a elasticita vaziva uvnitř a kolem kloubu. Tělo také velmi rychle "mizí", pokud ho pečlivě neopečováváme a netrénujeme. Nikdy ale není pozdě! :-) Přiměřený pohyb v ose kloubu – třeba i jen rychlá chůze – urychluje regeneraci kloubu. Cvičení stability a koordinace zase snižuje riziko zranění. Takže vlastně všechno víme. Jenže teorie není praxe. A já Vám tedy do té každodenní praxe přeji hodně chuti a síly. Ať Vám přinese radost z vlastního těla a třeba i klid v duši ;)